Imigranti - nafouknutá bublina, nebo reálná hrozba pro Evropu?

 

Fotka z cvičení námořníků - zdroj: MO Itálie

 

Role médií

Nebudeme si nic nalhávat. Imigrační krize hýbe médii. Některá dokáží informovat věcně, v rozumné míře, nevzbuzovat zbytečnou hysterii, ale podají nám informace pravdivé s ohledem na sociální problematiku, ale i bezpečnostní hrozby, ale většina, včetně těch největších se snaží nalákat na palcové titulky, které dovedou čtenáře chtivého a lačného po informacích přilákat, i když obsah je následně trochu jiný a reálná hodnota informace se blíží nule... Tak to je a bude vždy, ale k věci...

 

Pohled RNDr.Václava Cílka,CSc

Níže uvedený text, resp.jeho část přejímáme ze serveru www.armadninoviny.cz

 

Teritorialita je způsob, jakým vymezujeme, kontrolujeme a bráníme svoje území. V případě imigrantů se často setkáváme s jiným chápáním "svého" prostoru. Byla doba, kdy se i pražský Žižkov vymezoval proti Pražákům ze středu města, anebo kdy se mezi sebou prali chlapci z horního a dolního konce stejné vesnice. Globalizace toto pojetí chráněné teritoriality víceméně odvála.

V arabském a obecně muslimském prostředí je historicky zakotven zvyk, že širší rodina či klan víceméně kontroluje svoji oblast a obchodní aktivity, které v ní probíhají. Tento zvyk či spíš hluboký kulturní vtisk se v prostředí evropských měst oživuje a zesiluje.

Začíná tím, že v kurdské čtvrti v Německu, kterou si zkracujete cestu, se na vás muži dívají nepřátelsky: "Co ten tu chce?" Dalším stupněm je, že v Paříži přijdete do arabského baru a než se stačíte zeptat na cestu, tak na vás začnou místní mladí Arabové ječet, ať se pakujete pryč. Do rvačky není daleko.

Další fázi můžete zažít třeba v Marseille, ve městě, kde počet muslimů dosahuje asi 40 %. Jsou čtvrtě, kam se bojí policie vstoupit a kde i ve dne vás mohou na samozvaných kontrolních stanovištích zastavit muslimští "jeunes" a prohledat váš automobil. Tady se už nejedná o pouhé nepřátelství, ale o kontrolu vlastního prostoru, o vytvoření paralelní sféry vlivu a nezávislosti.

Ve Francii dnes žije kolem 12 milionů cizinců, což odpovídá zhruba 20 % populace. Porodnost je tak velká, že pokud by se udržela na stejné výši, tak během dalších třiceti let může ve Francii žít víc jak 40 % cizinců, ale "jen" asi dvě třetiny budou muslimové. Prakticky by to znamenalo, že některá města či celé oblasti budou čistě muslimské.

 

Je rovněž nezbytné říct, že síla imigrantů přímo závisí na síle a identitě domácí společnosti. Vnitřně silná Evropa bude určitě lépe odolávat cizím vlivům a vyvine si ochranné mechanismy vzájemného soužití, jako tomu bylo u židovských či arménských čtvrtí třeba v Budapešti, či v úzkostlivě křesťanských Benátkách v tureckém ghettu.

V Amsterdamu měli turečtí kupci své dvě vlastní mešity již v 17. století! Většina těchto historických modelů soužití se dá popsat dalším v této souvislosti "zakázaným" slovem - dobrovolný apartheid.

Znamená to, že vezmete do úvahy jinakost jiných skupin, nesnažíte se je smísit, ale dát jasný právní rámec tomu, jak spolu můžeme žít a vycházet. Mimochodem větší část české vietnamské komunity na základě vlastní úvahy zvolila strategii loajálního a spolupracujícího "apartheidu".

Myslím si, že na rozdíl od některých Romů to funguje docela dobře. Evropa má v tomto směru velkou historickou zkušenost. I některá povolání jako třeba středověcí horníci, měli svá vlastní práva a dokonce soudy, kterým podléhali.

Jedna ze strategií, jak se v Evropě cítit doma, je posilovat domácí hodnoty. Největší vlna imigrantů však přichází v době, kdy Evropa se víc stará o nakupování a drobné politické spory, což ji vnitřně oslabuje. Příchozí to citlivě rozeznávají.

 

 

Řeč peněz

Můžeme se tvářit jak chceme, ale imigrační politika je stejně jako téměř vše otázkou peněz. Nebudeme sem tahat lidské životy, je očividné, že jich řada vyhasla, ještě na cestách přes moře vyhasne, ale podívejme se na tento problém skrze peněženku, chladně a bez emocí. Je bez debat, že každý imigrant je nemalou položkou v rozpočtu. Jeden den péče o uprchlíka (stravné, dozor....) vyjde přibližně v přepočtu na 1100,- Kč, což je za měsíc více než 30.000,- Kč a otevírat otázku v tom, kolik lidí u nás má reálně tento plat, či kolik policistů, strážníků a hasičů asi netřeba... Když se podíváme na ulici, potkáváme zde bezdomovce. Někteří jsou na ulici vlastní vinou, jiní ne. O ně prakticky není společnost, resp.stát se schopen postarat. Kvóty nám ovšem určují (zatím) přijmout více než 1300 uprchlíků. Řečí peněz - roční výdaj více než půl miliardy korun (bereme-li v potaz malou pravděpodobnost rychlé adaptace, nalezení pracovního uplatnění atp.). Dá se říci, že měsíční náklad na jednoho imigranta se rovná platu policisty s příplatky za stejné období... Lidský život samozřejmě nelze brát drsně, pohledem peněz, ale zcela reálně. Můžeme si dovolit to, na co máme....

 

Bezpečnostní rizika

Ať chceme, nebo ne, příliv uprchlíků s sebou nese kromě finančních nákladů i hrozby a rizika. Nebudeme si nalhávat, že všichni jsou mírumilovní, hledají u nás útěchu a spásu před krutou válkou, či před dopady extrémismu. I mnozí z imigrantů mají bojové zklušenosti a vzhledem k tisícům, kteří týdně připlují k břehům Evropy se dá očekávat, že část bude patřit k radikálním skupinám, odnožím teroristických uskupení (IS, AL-Nusra....). Budeme-li se pohlížet na současný stav přes růžové brýle, potencionálním rizikem označíme 0,1% z celkového počtu. Pokud vezmeme v potaz, že jen minulý týden bylo u břehů zachráněno na 6000 osob, jde minimálně o 6 možných radikálů vstupujících do Evropy. Ano, naše země je takříkajíc zatím bez větších rizik, státy jako Itálie, Řecko a další mají svůj díl nemalý a nelehký, ale jak jim může Evropa pomoci?

 

Není řešení v přesunu

Bohužel, jedinou možností, jak snížit počty imigrantů směřujících k Evropě je stabilizace situace v jejich rodných zemích, což ovšem půjde jen velice těžko s přihlédnutím k aktuálním bezpečnostním hrozbám, rozpínavosti a agresi tzv.Islámského státu a jeho posluhovačů. Vzpomeňme si na Lýbii, Sýrii a další země. Pomyslná diktatura země vedla sice tvrdší rukou, ale stav který je v současnosti je zcela mimo rámec. Před pár lety nebyl problém se procházet po Damašku, dnes to je značné riziko. Raketové útoky jsou na denním pořádku, brutalita, mučení, dekapitace hlav a strach původních, nezradikalizovaných obyvatel je něco, co nahání hrůzu a soucit. Kdyby nebylo pomyslných pádů vlád a převratů, byla by situace taková, jaká je nyní?

 

Bludný kruh

Bylo by dobré se dostat k nějakým závěrům, bohužel, nejsou. Aktuální stav může ještě negativně podpořit vývoj bezpečnostní situace na Ukrajině, což je zejména pro nás podstatně větším problémem, než je příliv imigrantů z Eritreje, Sýrie a dalších zemí. Jak z toho všeho ven, zachovat si důstojnost, míru tolerance, pochopení (berme v potaz kolik obyvatel emigrovalo z Československa a pomocná ruka jim byla podána...)  a zároveň si zachovat svůj styl života, pomyslný pocit bezpečí a klidu? Pokud Vás někoho něco napadá, podělte se o řešení, nás nenapadá nic....

 

Prosíme diskutující o zachování slušné diskuze, bez žádných narážek a vulgarismů!