Černá kronika aneb ze soudních síní

Záštitu nad tímto preventivním projektem převzala manželka prezidenta republiky. Je nám velkou ctí, že paní Ivana Zemanová naši literární novinku rovněž dne 3. listopadu 2016 v oderském domově pro seniory i pokřtila. Při slavnostním křtu pak paní Ivana Zemanová uvedla: „Pro tento slavnostní okamžik, kdy společně křtíme knihu „Černá kronika aneb ze soudních síní“, jsem zvolila Váš domov, Domov pro seniory v Odrách, jelikož je mi zde mezi Vámi opravdu krásně. Společně prosím moji milí knize popřejme, aby měla spoustu čtenářů. Zároveň ale doufám, že zůstane u příběhů knižních a v reálném světě Vás nic podobného nečeká. Spolu s autory věřím, že pokud byste se přeci jen do krizové situace dostali, kniha Vám pomůže náležitě reagovat.“

Krajský ředitel moravskoslezské policie plk. Mgr. Tomáš Kužel dodal: „Nejen postih pachatelů této trestné činnosti náleží do naší gesce. Své nezastupitelné místo v potírání předmětného odsouzeníhodného jednání má právě prevence. Čtenáře nechceme příběhy děsit ani jimi navozovat pocit strachu. Některé případy inspirovala realita a spáchaný trestný čin. Jsme přesvědčeni, že i touto unikátní publikací napomůžeme snížit počet obětí.“

Kniha obsahuje dvanáct příběhů zachycujících nejčastější nebo nejzávažnější páchané trestné činy na seniorech (např. podvod s legendou vnuk, krádež či loupež, případ domácího násilí i rizikovou situaci v dopravě atd.) Případ je vždy ukončen poučením, jak se v takové situaci zachovat, eventuálně se jí vyhnout. Právě generace seniorů vzpomíná na rubriky „Černé kroniky,“ které v minulosti informovaly o trestných činech. Zvolený děj jednotlivých povídek, mající většinou dohru v soudní síni, je inspirován zpravidla skutečnými příběhy. Publikace je pro větší autentičnost doplněna i fotografiemi z míst činů, pořízených policisty oddělení kriminalistické techniky. A vzhledem k cílovému čtenáři byla publikace doplněna také o křížovky. Pro seniory se zrakovým handicapem je k dispozici i audiokniha. Jednotlivé příběhy audioknihy opět načetli policisté, jeden z příběhů i paní Ivana Zemanová.

V rámci koncepce moravskoslezské policejní prevence nový projekt navazuje na již vydané a velmi úspěšné i žádané “Policejní pohádky.“ Ty cílily na nejmladší generaci. Zatímco děti v našich „Policejních pohádkách“ provázel policista Honzík, seniory přirozenou formou příběhu s bezpečnostními pravidly nyní seznámí policista Jan Moudrý. Zůstala i postava soudce Přemysla Spravedlivého, stejně jako v pohádkové knize. Autorem knihy je opět Mgr. Roman Pokorný, soudce Okresního soudu v Ostravě, který napsal i zmíněné „Policejní pohádky.“

Kromě již zmíněné publikace je projekt doplněn doprovodným materiálem v totožném vizuálu. Jedná se například o lupy či tiskoviny s důležitými telefonními čísly. Velikost písma, barevnost, případné fotografie či ilustrace na doprovodném materiálu jsou přizpůsobeny cílové skupině seniorů.

Při meziročních srovnáních let 2014 a 2015 konstatujeme nárůst trestných činů, jejichž obětí se stali senioři. Konkrétně v roce 2014 se v Moravskoslezském kraji stalo obětí 389 osob starších 65 let, v roce 2015 to bylo už 471 seniorů (meziroční nárůst tedy činí zhruba jednu pětinu). Hledali jsme proto co nejefektivnější a novou formu prevence tohoto trestního jednání. Běžně jsou senioři o aktuální trestné činnosti páchané vůči nim, spolu s příslušným preventivním doporučením, informováni prostřednictvím tiskových zpráv a médií. Policisté realizují také množství besed, určených právě seniorům. I přes tuto osvětovou činnost evidujeme v kraji ročně stovky případů, jejichž obětí se stali senioři. Nejohroženějšími trestnou činností byli senioři v Ostravě, jde o víc jak polovinu obětí v rámci kraje. Častěji se obětí staly ženy. Proto přicházíme s novinkou věnovanou seniorům. Nová publikace pro seniory mohla vzniknout díky podpoře Moravskoslezského kraje.

Namátkou lze uvést některé z příběhů, které čtenáři naleznou v naší knize:

• O vnucích
• Kterak seniorka otevřela dveře a co z toho nakonec bylo
• Jak příležitost dělá zloděje
• O vlku v rouše beránčím
• Kterak Anastázie kabelku bránila a do kómatu upadla…

Část příběhu „Kterak Anastázie kabelku bránila a do kómatu upadla.“

…Z dálky uslyšel houkat sanitku a pak uviděl, jak se parkem řítí blikající policejní auto. Zmocnilo se ho neblahé tušení. Přidal do kroku. A pak, když prošel shlukem křovin, někde tak uprostřed parku u malé fontánky ji uviděl. Anastázie ležela na okraji chodníku a nějaká paní s kočárkem se nad ní skláněla. „Co se tu stalo?“ pomyslel si. „Kde má ale Stázka druhou botu, proč je tak špinavá a odřená?“ napadalo ho stále více a více otázek, když spatřil ten výjev. K ležící Anastázii zrovna dobíhali dva policisté.

„Byli to dva kluci a utíkali tam,“ ukazovala paní s kočárkem policistům. „Měli tu její kabelku, přetrhlo se jí ucho, jak se s nimi o ni tahala. A když ji pak i přesto držela, vláčeli tu paní po zemi poměrně dlouho. Bylo to strašné, měla jsem tak velký strach. A oni se jen smáli,“ bědovala paní. Anastázie jen zkrouceně ležela na zemi. „Kdyby nebyla v obličeji tak potlučená, od krve a neměla rozedrané šaty, řekl bych, že spí,“ pomyslel si Alois a poklekl u ní. Policista se jej snažil zastavit. „Stázičko, slyšíš mne?“ ptal se Alois hlasem tak prosebným, že policista ustrnul ve svém jednání. V jeho očích se zrcadlila účast se starým mužem. „Nebojte se, lékař právě dorazil,“ uklidňoval Aloise. „Jsem praporčík Moudrý. Vy tu paní znáte?“ zeptal se policista. Alois se rozplakal. Anastázie se vlastně už nikdy neprobrala. Alois celé dny střídavě i s její dcerou vysedával u jejího lůžka. Hladil ji po bezvládné ruce a vyprávěl jí. Ale Anastázie zůstala už navždy zakleta ve svém světě, jenž se smrskl na tři krát čtyři metry bílého pokoje, hadičku s umělou výživou a okno do nemocničního suterénu. Alois si stále kladl jedinou otázku, na kterou ho přivedl později rozhovor s policistou: „Proč si vlastně Stázka nenechala raději tu zpropadenou kabelku ukrást, možná by teď byla zdravá?!“

Poučení Přemysla Spravedlivého:

Kabelka v tomhle příběhu byla jen VĚC. Žádná věc nestojí za to, aby pro ni člověk ztratil zdraví nebo život. Myslete na to, když vám někdo chce nějakou vaši věc vzít. Když už není zbytí, řekněte si „je to přeci jen VĚC!“ A život je přece i bez ní tak krásný…