RECENZE: Nůž M1917 od Jaromíra Kotěry – milovníci historie, zpozorněte!

Datum: 20.02.2020 | Autor: Redakce PN, MV

V dnešní recenzi se nepodíváme na žádný ultra taktický nůž, na žádnou modernu v kydexu, ale vzpomínku na staré časy v podobě zcela věrné repliky Rakousko-Uherského útočného nože 1917, který vyrábí nožíř Jaromír Kotěra z Hořiček, tedy malebné vesničky v okrese Náchod. Na výrobě se podílí i pasíř Martin Tichý z Nového Města nad Metují.

 

 

V uplynulých třech desetiletích vzniklo mnoho napodobenin a rádoby originálů Rakousko-uherského Útočného nože 1917, mnohdy přes umělecky vytvořenou patinu nelze rozeznat skutečnou autenticitu. Toto však není cílem dvojice řemeslníků, kteří se rozhodli oživit tuto stoletou a bojem prověřenou legendu. Duo Tichý – Kotěra na základě společných zájmů, jako je láska k historickým zbraním a řádnému řemeslu, vyrábí tedy repliky zmíněného nože, avšak s moderními parametry. Díky věrnosti originální předlohy je vhodný pro reenacting, zároveň pro robustnost a použité materiály je vhodný jako pracant a pomocník pro outdoorové využití.  Jak bylo již zmíněno, jedná se o týmovou práci, nožíř Jaromír Kotěra ve své dílně na Hořičkách vyrábí čepele a kdežto pasíř Martin Tichý z Nového Města nad Metují pochvy.  Jejich repliky se vyznačují důkladným značením všech komponentů, takže tyto nože jistě nepřehlédnete a nezaměníte.
 
 
 

A kde vznikl původní nůž?

Zákopový charakter 1. světové války vedl k boji muže proti muži ve stísněném prostoru zákopu, kde byl tehdejší dlouhý bodák nasazený na pušce prakticky nepoužitelný. Přirozenou reakcí na tuto situaci bylo vytvoření speciálního dýkovitého otevřeného nože. Zákopové nože se vyráběly primitivním způsobem v polních kovárnách přímo na frontě nebo je vojákům dodávali nožíři neoficiálním způsobem prostřednictvím týlových příslušníků. V průběhu války zavedly některé armády pro své speciální oddíly standardní dýkovité nože, které jsou označovány jako útočné. Rakousko-uherská armáda zavedla útočný nůž až v roce 1917 a ve velkém počtu jej vyráběla zejména firma Wlaszlovits ve Štósu (dnešní Slovensko) v letech 1917 a 1918. Na území Rakousko-Uherska však působili i jiní výrobci, kteří značili nože pouze iniciálami na čepeli (např. AR). Vedle zavedeného modelu se vyskytovaly exempláře s plochou esovitou záštitou, vznikla i celá řada individuálních úprav, které sloužily jako osobní poboční zbraně nebo darovací předměty. Po první světové válce a rozpadu habsburské monarchie nebyl sice tento typ útočného nože do výzbroje armád nástupnických států oficiálně zaveden, ale například jednotkami československé armády byl používán až do roku 1939!
 
 

 

Dokonalé retro s duší

Ale zpět k replice od Kotěry. Nůž ihned poté, co nám do redakce přišel na recenzi, se stal předmětem sváru. Kdepak, nehledejte v tom žádnou rvačku, ale zkrátka se líbil všem a každý si jej se zálibou prohlížel a doslovně, jako kdyby nám nebylo už mnoho let, si s nožem pohrával. Zpracování je skvělé, vše lícuje jak má a hlavně z nože cítíte rukodělnou práci. Tedy něco, co už se dnes moc nevidí. Není to nůž, kterých továrna vychrlí stovky za hodinu. Je to unikát, který do posledního detailu zpracovávají ruce nožíře. Ať již jde o výbrus, který na tomto středohrotém noži s falešným ostřím je opravdu jedovatý, ale i ať už jde o rukojeť, která je vyrobena dubového dřeva a drží díky třem železným nýtům. Tedy stejně, jako tomu je u originálu. A že jde o pěkného macka, žádné párátko svědčí i rozměry. Celková délka 330mm, z toho délka čepele 210mm. Ocel ČSN 12060, tedy léty prověřená uhlíkovka, jinak i označována jako Poldi W5 (kdepak jsou časy Poldovky…). V praxi má tato ocel velmi dobré vlastnosti. Ostří drží dobře, v případě ztupení jí zde velice dobře nabrousit. Není to tedy hypermoderní ocel, která se kalením tvrdí na 62HRC, kterou při ztupení leda tak pošlete dobrému brusiči, který vás ale bude pěkně proklínat poté, co mu jeho drahocenné kameny budou mizet před očima… 12060 si nabrousíte bez problémů doma. A pokud na to přijde, s odkazem na dávné doby, poslouží téměř cokoliv. Spodek talíře, kámen, schod… Trochu prasárna, ale jde to a v zákopech nikdo nedisponoval brusnou sadou Lansky…
 
 
 
 

Pasířina neumírá

Nůž je samotnou kapitolou, nicméně neméně důležité je i pouzdro, či přesněji pochva. Tu vyrábí pasíř Martin Tichý z nového Města nad Metují. A protože někteří naši čtenáři patří k mladším ročníkům, podívejme se, co to ta pasířina je. Počátky pasířského řemesla v Evropě sahají do 13 století a 14 století, do doby rytířské slávy, kdy bylo potřeba pro boj a turnaje vyvinout speciální reprezentativní a ochranný oděv. S tím souvisela výroba pásů, na kterém meč visel a býval rytířským znamením. Od kovářů se oddělila skupina řemeslníků specialistů, vedle brnířů, platnéřů, helméřů, mečířů, štítařů a jiných řemesel vznikly též pasíři. Okolo roku 1800 bylo pasířství již samostatným řemeslem, které se učí dodnes. Dnešní pasířské řemeslo již nevyrábí opasky, ale řídí se potřebami dnešního života a trhu. Převzalo mnoho ze zaniklých řemesel a tak každý pasíř musí zvládat z části řemeslo zámečníka, soustružníka, brusiče leštiče, cizeléra, patinéra i kovotepce. Při výrobě se dodnes používají stejné techniky jako před mnoha staletími, moderní nářadí a stroje pomohly odstranit jen namáhavou práci a zvýšit kvalitu výrobků. Kromě zručnosti potřebuje hlavně výtvarný cit a lásku k řemeslu a to, jak můžete vidět na fotkách, rozhodně Martinovi Tichému nechybí. Pochva je skvěle zhotovena, přelakována do zeleného odstínu. Nůž v ní drží takříkajíc samosvorně a skutečně pevně, leč nikoliv natolik, aby nebylo možné nůž rychle vyjmout. Nošení je tak bezpečné, jisté a nehrozí vypadnutí, tedy ztráta nože. Když se podíváme na celek i to, jak nůž drží, občas by si řada výrobců používajících kydex mohla sáhnout do svědomí… Ale zpět k pochvě. Ta je i uzpůsobena pro nošení na opasku. Neočekávejte samozřejmě žádný molle systém, či teklok. Zde se bavíme o zcela věrné replice původního nože, starého přes sto let a tak k tomu také musíme do jisté míry přistupovat. Na opasek je vytvořen průvlak z kůže. Ta je pevně sešita, nůž tak pohodlně pověsíte na všechny běžně používané rozměry opasků, včetně těch služebních (obykle 40mm). Na pásku se lehce pohupuje, což ale není na škodu. Nicméně řada z nás bude nůž nosit v batohu, či si dopomůže nějakým provlečením molle vazbou, vše je o nápaditosti a vynalézavosti. Ostatně jak tomu bylo i v dávných dobách, kdy zkrátka neexistovala nejrůznější udělátka. Člověk si musel umět poradit a to je dobře, vedlo ho to k samostatnosti, myšlení a také zručnosti.
 
 
 

Jak řeže a k čemu je nůž určen

Jak již bylo popsáno, nůž je velice ostrý. Ostří drží dobře, při našich testech se nasekal dříví, oholil nejeden klacek, zabodl se do špalku tolikrát, že to lze jen stěží spočítat. Vše ustál a ostří si stále držel. Nůž zmohlo až doslovně prasení v podobě řezání plastů, PET lahví, plastových trubek, ale také stohů papíru. Po několika dnech již zasloužil přebrousit. V našem případě to byla keramická ocílka a jemné dohlazení na kůži. Jinak řečeno se z něj stala žiletka během několika málo minut. Při každém používání, kdy by byl nůž vystaven vodě, vlhku atp. je třeba jen důkladně očistit. Zkrátka uhlíkovka nemá vodu ráda. Ale na to Jaromír Kotěra nezapomíná. Když vám nůž přijde, je k němu podrobný popis, včetně popisu ošetření. U popisu se dobře zasmějete, ale neprozradíme vše, ať se necháte překvapit při rozbalení balíčku. Ale zpět k noži. O skvělé ošetření se prostě a jednoduše postaralo uzené. Nakrájet na plátky, na čepeli ulpí trochu tuku a je zde povlak raz dva. Nemyslíme tím nechat půl centimetru tuku a to pak cpát do pochvy, ale rozumný povlak lehce přetřený hadříkem, papírem, zkrátka co budete mít po ruce. Toto je nůž na práci a něco zvládne. Pokud si vzpomeneme na původní určení nože, tedy útočné, tak nepříteli moc nezávidíme. Nůž jde velmi ochotně do materiálu jak při bodu, řezu, tak seku. Drží se příjemně. I přes absenci všemožných anatomických vybrání prostě sedne tak, jak je a hlavně sedne téměř všem. Jak ve velké, chlapské ruce, tak i v menší, dívčí ručce. Dělá to právě i ona absence všemožných pokusů o anatomické vybrání. To se dříve nenosilo. A možná to je někdy i dobře. Samozřejmě, při silovějším užití nože je zde jistota v podobě dost masivní záštity. Nestane se vám tedy to, že by ruka sklouzla na ostří. Batoning je bez potíží také možný, pomůžete si tak k nasekání masivnějších kusů dřeva. Kuchyňské užití je také hračkou, ale myslete na ošetření, obzvlášť cibule dokáže udělat pěknou neplechu, pokud se nůž okamžitě neošetří/neočistí.
 
 
 

Závěr

Co říci na závěr? V našich testech už byla celá škála nožů, od sériovek po nože od nožířů. Každý měl něco do sebe, ale ne o každém se dá říci, že má duši. To ovšem tento nůž má. Možná je to trochu i naší láskou k historii, k retru, ale ať se na to podíváme jakýmkoliv úhlem, je to prostě skvělá kudla, která se dá všem vřele doporučit. A nemusí zůstat ve skřínce, zde se nemusíte bát s nožek krájet, sekat, půlit, čtvrtit, osekávat, prostě dělat téměř cokoliv. Vydrží to. A co je také prima bonusem v dnešní záplavě high-end, ultra-tacticool nožů? M1917 prolomí ledy, lidé se ptají, zajímají, chtějí si jej prohlídnout. Uznale a se zalíbením. A to i když mají mnozí na opasku nože světových značek s cenovkou v řádu násobků ceny nože M1917 od Jaromíra Kotěry…
 
 
Klady
+ zpracování
+ použité materiály
+ přesná kopie držící se vzoru
+ ruční práce nožíře a pasíře
+ cena
 
Zápory
- ???
 
 
Nůž můžete zakoupit u výrobce - http://kovokotera.cz/kontakt/ za cenu 3500,- korun
 
 
 

 

 

 

 

 

Ohodnoťte článek počtem hvězdiček

Zaujal Vás tento článek? Nebo se Vám článek nelíbil? Ohodnoťte hvězdičkami.

5.3 / 10