Nový český seriál Případy 1. oddělení – návrat věrohodné „kriminálky“

Datum: 08.01.2014 | Autor: Michal Misík

O tom, že čeští filmaři žánr kriminálek zkrátka „umí“, nemůže být žádného sporu. Avšak v současné době jsou televizní kanály zaplaveny detektivními seriály ze zahraničí, které povětšinou ukrývají svá pozitiva pod vrstvou patosu a jiného balastu. Takové zkrátka nemohou v tuzemském divákovi vyvolat iluzi reálných postav a případů.
 




Český divák se po Kriminálce Anděl opět setkal s kvalitním novodobým českým krimiseriálem. A dle odborných kritik i laických ohlasů velice zdařilým. Česká televize odstartovala čtrnáctidílný detektivní seriál nazvaný Případy 1. oddělení, přičemž každý jeden z jeho dílů reflektuje reálný případ vyšetřovaný právě 1. oddělením Služby kriminální PČR, jež patří v ohledu objasněnosti trestných činů mezi nejúspěšnější útvary tuzemské policie. Na tvorbě scénáře přímo spolupracoval současný vedoucí Oddělení vražd při KŘP Praha, plukovník Josef Mareš.
 




I z posledního uvedeného lze vyvodit důraz na autentické pojetí celé série, jejíž součást tvoří také některé silně medializované případy, jež se od roku 1989 udály na území Československé federativní republiky, respektive České republiky. Seriál Případy 1. oddělení je jakousi sondou do metodiky práce nejen policistů samotných, ale také vrahů, násilníků i pohůnků tuzemského podsvětí.
 




Příslibem záruky snadné uchopitelnosti a pravdomluvnosti díla na obrazovkách je též zvučné herecké obsazení rolí, které jsou jak jinak než věrným odrazem skutečných kriminalistů z 1. oddělení. Za všechny představitele seriálových vyšetřovatelů jmenujme například Ondřeje Vetchého v roli majora Tomáše Kozáka, Boleslava Polívku coby majora Plíška, Filipa Blažka vulgo kapitána Martina Pražáka a Petra Stacha jako kapitána Anděla.

Kdo měl již možnost zhlédnout první díl seriálu, dá nám jistě zapravdu, že pilotnímu dílu nechyběla jistá dávka autorského fištrónu podpořená citlivým dohledem profesionálních kriminalistů, nenechaje diváka vynést z koleje vnímání opravdové zápletky – z opravdového světa.
 



 

zdroj: video ČT1 přes youtube.com, foto: ceskatelevize.cz

 

Ohodnoťte článek počtem hvězdiček

Zaujal Vás tento článek? Nebo se Vám článek nelíbil? Ohodnoťte hvězdičkami.

4.7 / 5

Přidej komentář




Váš příspěvek do diskuze:

Komentáře

avatar
snezny.levhart Datum: 13.07.2014 Čas: 18:13

Po vysoké laťce, nasazené zejména seriálem Kriminálka Anděl, který z mého pohledu zahájil a uvedl do české filmové tvorby "novou vlnu" svébytných detektivně-kriminálních příběhů a seriálů "moderního střihu", reflektující kriminalistiku ze soudobého hlediska, předčí Případy prvního oddělení slibná, leč náročná očekávání a jsou velmi poučným překvapením. Byť jsem se k jejich sledování dostal později, zcela mě uchvátily, takže hltám aspoň dva díly denně a doháním deficit, vzniklý několikaměsíčním nedobrovolným odstřižením od možností zaobírat se kriminalistikou coby "koníčkem" obecně i z hlediska tvorby.
Kladl jsem si otázku, jak se tvůrci asi vyrovnají s náročnými předpoklady zabývat se pouze realistickými kriminálními případy, které se skutečně odehrály, a z této zásady je tudíž zbavovaly možností pohodlně fabulovat či efektně stylizovat zápletky děje fantaskní kreativitou scenaristické licence a dotahovat je s pomocí moderních filmařských technologií. Výsledek je pro mě úžasný - vytyčený náročný úkol na výsledném efektu vůbec nic z uvedeného neubírá, příběhy jsou zpracovány velmi dynamicky, nešustí přehnaně sáhodlouhým rešeršováním policejním archivů, papírů a databází, hodinami "nudného" sledování či hledání v terénu. Sázka na Josefa Mareše coby autora scénáře se tak ukázala jako velká výhra - jako zkušený kriminalista ví, že kriminalistická profese se skládá zvětšiny právě z uvedených činností, které se mohou jevit z diváckého pohledu nezáživné. Přesto na ně nerezignoval, naopak právě z reálných kriminalistických kroků konstruuje dějové linie kriminálních případů, když je s pozoruhodným citem komponuje jako určitou mozaiku, v níž jsou naopak postupy, na nichž jsou jiné seriály postaveny z větší míry (efektní klipovité střihy, provázené někdy až příliš dramatickými gradacemi hudby, zvukovými efekty, světelnými kompozicemi...) jen živočišným doplňkem, jakouso šablonou, v níž je prostor ukázat to nejzajímavější z detektivní práce. Dynamika děje ani srozumitelnosti příběhů tím ovšem na obrazovce nijak neutrpěla - naopak. Ač je seriál ztvárněn s velkým nasazením, profesionálními nároky a i žádanou literární členitostí, která umožňuje zápletky dějů postupně dávkovat čímž udržuje vítané napětí - je velmi přehledný a srozumitelný řekl bych i pro nejmladší generace budoucích "detektivů". :)) Takže díky nejen Pepovi Marešovi, ale úplně všem tvůrcům. Nejen špičkově vybranému týmu herců, ale všem "mravenečkům" v pozadí, jejichž práce za bravurními výkony protagonistů obrazovka v takové míře divákovi zprostředkovat nemůže, přesto jejich obětavý podíl je nanejvýš patrný. Stejně, jako obětavost a vysoké nasazení všech detektivních pracovníků z prvního oddělení, při řešení mnohdy velmi zapeklitých případů. Případy prvního oddělení tak jsou nejen dalším, zásadním obohacením soudobé kriminalistické tvorby a televizní zábavy, ale především bohatým poučením o práci kriminalistů, jejich životních osudech, ale i podstatnou zpětnou vazbou, navíc schopnou zprostředkovat i laikům vývoj nejnovějších postupů v kriminální "praxi", i náročné forenzní profesi a vědě, jako takových.