27.ledna 1945 - svět si připomíná 69 let od zvěrstev, která otřásla světem

 

Pověstná vstupní brána s nápisem Práce osvobozuje - Arbeit macht frei  foto: Michal Voska

 

Arbeit macht frei, práce osvobozuje

První dojmy po průchodu bránou se známým nápisem ,,Arbeit macht frei“ jsou strach, pokora a vztek. Nedaleko od vstupu do tábora vyhrávala za války kapela. To proto, aby si okolní svět myslel, že se jedná o klasický pracovní tábor. Možná i pro přehlušení nářku vražděných a mučených. Kapela byla složena převážně z židů, skvělých hudebníků. Hrát v kapele znamenalo žít, či si alespoň život o chvíli prodloužit.
 

První část bachařů byla rekrutována z řad nejtěžších německých kriminálníků z prozaického důvodu – kdo by uměl lépe usměrnit, mučit a ponižovat vězně, než vězni s brutální minulostí? Těmto zlořádům samozřejmě sekundují řezníci z jednotek SS.
 

Vraždění po desítkách nestačí…

 

Osvětim byla budována na etapy v letech 1940 až 1944. První část, tzv. Auschwitz I., vznikla přebudováním polských kasáren, přistavěním strážních věží, výstavbou kuchyně a krematoria. Tábor vznikl na rozkaz Heinricha Himlera 27. dubna 1940, o dva dny později je post velitele svěřen Rudolfu Hössovi, spolehlivému členu NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) a SS.
 

Původně tranzitní tábor nestačí, kapacita je zvýšena z 10.000 na 30.000 vězňů a je rozhodnuto o výstavbě Auschwitz II. s kapacitou až 100.000 vězňů. V tomto okamžiku je zpečetěn osud více než milionu lidí, převážně židů, z celého světa.
 
Výstavbou Auschwitz II.-Birkenau nastává doslovně průmyslové vraždění ve velkém. Původní popravy zastřelením jednotlivých vězňů u zdi nahrazuje plyn Cyklon B, který spolehlivě zabíjí denně až několik tisíc židů najednou. Krematorium bylo víceúrovňové s rozsáhlým podzemním komplexem na sebe navazujících místností.
 
Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily veškeré své oblečení, a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Šlo o betonovou podzemní místnost propojenou větracími komíny s povrchem, prostřednictvím kterých vhazovali vojáci SS nádoby s Cyklonem B. Smrt nastala dle vzdálenosti od přívodu plynu od několika sekund až po několik minut.

 

Plynová komora, místo smrti statisíců... Foto: Michal Voska

 

Obětem nacisté tvrdili, že jdou do umývárny. Mrtvá těla jsou poté transportována do dalších místností, kde jsou zbavena zlatých zubů, vlasů a následně spálena v pecích. Popel je vysypáván za budovou do vykopaných jam. Komory jsou poté umyty od lidských výměšků, aby bylo možné přivést další vězně.
 

Dokonce se údajně po každém zplynování kobka nově malovala pro zakrytí stop po předešlých obětech. Dodnes jsou na stropu patrné rýhy po nehtech připomínající hrůzu a utrpení zplynovaných.

 

Zlato a ošacení pro Říši

 

Zlato získané ze zubů obětí bylo taveno klempířskou benzínovou lampou do půlkilogramových cihel, které každé úterý odvážel vyšší důstojník SS do Říše. Za celou dobu bylo ze zubů přetaveno více než 2.000 kilogramů zlata. Každý, kdo šel do „sprch“, byl nabádán, aby své oblečení pověsil na háček v šatnách a boty svázal dohromady. To vše si kladlo za cíl nepomíchat boty a svršky, aby bylo možné je prodat v Říši.
 
Probíráním svršků, kufrů a dalších cenností jsou pověřeny tzv. Sonderkommanda (zvláštní komando tvořené převážně ze silných a zdatných vězňů židovského původu). Pracuje se na několik směn a práce zde je doživotní. Buď vězeň zemře vysílením, anebo je za prohřešky ubit. Někteří se zblázní, protože občas musí pomáhat na smrt a následně pálit vlastní příbuzné.

 

Obuv obětí... Foto: Michal Voska

 

Zužitkováno je vše od oblečení, zubů, vlasů, ale i lidský tuk. Důkazem těchto zrůdností jsou desetitisíce párů bot naskládaných na hromadě v současném muzeu, kopa lidských vlasů vážící několik tun a kufry, na kterých je křídou napsáno jméno vlastníka. Pohled vzbuzuje i v dnešní době strach a hrůzu.

 

Lékařské pokusy, mučení a smrt

 

Při rozřazování transportů smrti a určování, kdo je práce schopen a kdo ne, jsou přítomni vždy lékaři. Nejznámějším z nich byl Josef Mengele, dřívější výzkumný asistent v Ústavu Třetí Říše pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu ve Frankfurtu. Byl členem personálu předního evropského genetika doktora Otmara von Verschüra, velkého obdivovatele Adolfa Hitlera.
 
Von Verschür s největší pravděpodobností ovlivnil Mengeleho jmenování do Osvětimi. Díky svému vzdělání a předešlé praxi se zde věnoval ve své moderně zařízené pitevně drastickým pokusům. Cílem jeho zájmu byla zejména dvojčata, na nichž dělal experimenty mnohdy bez jakékoliv anestezie. Oblíbeným pokusem byla například změna barvy očí za pomocí vstřikování barviv. Mengele byl krutý a bezcitný, v jeden okamžik si hrál s dětmi, které záhy pitval na svém stole.
 
Připomínkou těchto drastických činů je zejména budova označená jako chirurgie, ale k pitvám docházelo i v místnosti vybudované vedle plynových komor.

 

Kolik lidí zemřelo a kolik jich mohlo přežít?

 

V osvětimském koncentračním táboře zemřelo dle odhadů Státního muzea Auschwitz-Birkenau okolo 1,1 milionu lidí. Velitel tábora Rudolf Höss dokonce při Norimberských procesech tvrdil, že zde zemřely více než 3 miliony lidí. Zarážejícím faktem jsou snímky pořízené 4. dubna 1944 americkým průzkumným letounem, který mapoval nedalekou továrnu na syntetická maziva a gumu. Šlo o část označovanou jako Auschwitz III. -Buna.

 

Tábor je obrovský, z jeho rozměrů a promyšlenosti mrazí... Foto: Michal Voska

 
Na fotografiích je zachycen i Osvětimský tábor, plynové komory, krematorium, dým stoupající z komínů, ostnaté dráty, strážní věže, popravčí zeď, ale i rozřazování transportů smrti. Kolik lidí mohlo být zachráněno, kdyby spojenci podnikli útok na příjezdové cesty, komory a krematoria? Proč bylo možné detailní vyfocení táborů, ale k žádnému bombardování (vyjma továrny samotné) nedošlo? To jsou otázky, na které historie nezná odpověď.

 

Minulost nesmí být nikdy zapomenuta

 

Holokaust byl tragickou událostí nedávné historie a je až nepochopitelné, že jsou tací, kteří jej popírají. Nenajdeme zde pouze nesmyslná tvrzení „popíračů“ zejména z řad radikální pravice, ale i světové osobnosti. Významným zpochybňovatelem holokaustu je i současný íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Označil jej za mýtus, který si vymyslel Západ.
 

Často jsou v souvislosti se zpochybňováním uváděny rozpory v počtu obětí, či ve funkci plynových komor. Ty označují za „odvšivovací místnosti“. V ČR je uzákoněn zákaz podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, což je značně těžkopádný souhrnný název pro skupinu tří převážně verbálních trestných činů upravených v §§ 260–261 trestního zákoníku. Stejně tak tomu je v dalších 12 zemích (Německo, Izrael, Francie, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Španělsko, Lucembursko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko). V ČR je trestem až 8 let odnětí svobody.